Je možná rovnoprávnost mezi muži a ženami?

21.11.2014 09:03

Domnívám se, že rovnoprávnost mezi muži a ženami, jak my ji dnes chápeme, vlastně skutečnou rovnoprávností není. Přestože je snadné si pod ní představit rovnost příležitostí, rovný přístup k výběru povolání, stejný plat, dělbu práce v domácnosti napolovic a podobně, problémy, kterým v současnosti čelíme, poukazují na to, že tento problém nedostatečně chápeme a nastoupená cesta není úplně správná.

 

Vezmeme-li v úvahu biologické zvláštnosti a předurčení muže a ženy, tak skutečná rovnoprávnost nemůže znamenat úplně stejné příležitosti a rovnoměrnou dělbu práce. Podstatou muže je expanze a boj, podstatou ženy vytrvalost a klid. Žena je předurčena k rození dětí, což znamená, že si musí chránit své tělo a neriskovat příliš. Úkolem muže je vnější ochrana a pro tu je třeba život riskovat. Proto je tak těžké chlapcům zakazovat boj, ke kterému mají přirozené předpoklady, a snažit se je přimět k mírumilovnějším hrám. Často je to boj s větrnými mlýny, protože oni dobrodružství, napětí a riziko podvědomě vyhledávají. Z tohoto rozdílu vyplývá i angažovanost muže ve vnějším světě. Žena vychovávající dítě, vkládá veškerou svou energii do výchovy a domova. Je pro ni tudíž nemožné zajistit si stejné uplatnění ve vnějším světě, jako má muž. Proto úkolem muže je postarat se o záležitosti vnějšího světa.

 

Srozumitelněji řečeno, muž se nemusí stydět platit v restauraci za ženu, protože jeho působištěm je právě tento vnější svět. Dnes je běžné, že žena vydělává stejně nebo i více peněz, přesto není třeba mužům brát toto privilegium (s výjimkou případů, kdy je vyloženě vhodné, aby žena za sebe platila sama). Muž, který striktně trvá na rovnoměrném placení, v podstatě porušuje své biologické poslání. Někdy je tento postoj jasným znamením pro ženu, aby vzala nohy na ramena. Ne nadarmo se říká, že i neatraktivní muž zkrásní, když má tučné konto. Samozřejmě se tím myslí nejen množství peněz, ale především velkorysost, s jakou se o ně dělí.

 

Naopak, je neobvyklé, aby práce v domácnosti byla rozdělena přesně napůl. Někde toto rozdělení funguje, ale téměř vždy to bude žena, kdo se doma bude zdržovat o něco déle a kdo bude do domácnosti vkládat více energie. I toto je v pořádku a to je přesně to, co považujeme za péči o teplo rodinného krbu. Takže rovnoprávnost ano, ale s respektováním biologických odlišností.

 

Na druhé straně jsou případy, kdy se člověk takto chovat nedokáže. Jsou ženy, které vařit neumí a pokud ano, dělají to s nechutí a ne velmi dobře. Pak jsou také muži, kteří zrovna nemají práci a nejsou schopni se o rodinu postarat materiálně. Toto všechno jsou případy, které je třeba respektovat, protože každý jsme jiný a každý procházíme v životě úspěšnějšími a méně úspěšnými obdobími.

 

Kdybychom všechny ženy nahnali ke sporáku, podobala by se naše společnost islámským zemím, kde jsou mnohé ženy vystavené značnému bezpráví ze strany manželů. Pozitivem tohoto společenského uspořádání je velký důraz na rodinu a zachovávání tradičních hodnot. Negativem je rostoucí agrese ve společnosti, která je způsobena muži, dávajícími průchod své agresi vůči manželkám a v důsledku toho i vůči svému okolí.

 

Opačným extrémem je současná západní společnost, kde ženy (i muži) mají neuvěřitelnou svobodu volby. Že je i tato cesta špatná, o tom napovídá rostoucí osamocení jednotlivce, pokles porodnosti, rozpad tradiční rodiny a růst patologických jevů jako je homosexualita.

 

Řešení se tedy musí nacházet někde uprostřed – v návratu k tradičním hodnotám za současného respektování svobody jednotlivce a jeho biologického poslání. Ve společnosti vždy budou jedinci, kteří budou některých výhod zneužívat, ale to by nás nemělo odradit od podporování tradiční rodiny, matek, polovičních pracovních úvazků a jiných sociálních výhod. Ukazuje se, že tržní kapitalismus západního stylu je slepá ulička. Je načase, abychom se nyní při své inteligenci a civilizačním vývoji, na který jsme (bohužel neprávem) tak pyšní, soustředili jen na to, co všechny dosavadní systémy přinesly dobrého a toho se drželi. Jen zlatá střední cesta povede ke skutečné rovnoprávnosti všech.