Komu prospěje povinná maturita z matematiky?

09.12.2014 13:47

Tak nějak ze zásady jsem proti věcem, které jsou nařízeny direktivně shora. Možná i proto, že jsem dětství prožila v systému, kde se mnoho věcí buď muselo nebo nesmělo. Po letech, kdy jsem v hodinách občanské nauky musela vyslechnout, že výběr zaměstnání se má řídit potřebami socialistické společnosti a ne osobními preferencemi jednotlivce, jsem si po revoluci oddychla. Teď už snad nikdo nebude výběr povolání řídit shora. Přesto i na to došlo. Alespoň tím si vysvětluji náhlý zájem politiků o maturitu z matematiky. Humanitní profese jsou totiž v současnosti v tisku docela často dehonestovány, jako kdyby jen absolventi humanitních oborů patřili mezi nezaměstnané. Velkou vinu na tomto negativním obrázku humanitních oborů mají bohužel nově vzniklé obory, jako jsou gender studies, jejichž absolventi někdy svými nezralými a kontroverzními postuláty vrhají špatné světlo na všechny společenské obory.

 

Domnívala jsem se, že školství po revoluci bude klást stále větší důraz na individualitu žáka, rozvíjení jeho dovedností a praktické uplatnění získaných vědomostí v běžném životě. Zkušenosti učitelů v posledních letech totiž ukazují, že výuka, jak jsme ji znali v posledních desetiletích, už neodpovídá potřebám současných žáků a jejich stále větší nekázeň a vzpírání se zastaralým modelům výuky je toho důkazem. Naše děti se rodí do zcela nového světa než my a učitelé s tím nedovedou a ani nemohou držet krok. Nemyslím si, že způsobem, jak výuku zmodernizovat, jsou interaktivní tabule a podobné technické vymoženosti. Pokud nedojde ke změně celkového pojetí vzdělávání a jeho poslání a ke změnám v poměru a zaměření vyučovacích předmětů, těžko můžeme očekávat u studentů nějaké změny.

 

Bezradnost politiků a osobností ve školství při hledání nějakého řešení se projevuje právě snahou o větší přísnost nebo zaměřením se na nějakou oblast, která se zdánlivě jeví jako východisko z krize. To je zřejmě i případ maturity z matematiky, od jejíhož zavedení si politici slibují zvýšení matematické gramotnosti obyvatelstva a větší zájem studentů o technické obory. Domnívám se, že ani jedno z těchto očekávání se nenaplní, už proto, že matematická gramotnost podle mého názoru nemá tolik společného se znalostmi získanými ve škole, jako spíše s jejich praktickou aplikací, která souvisí hlavně s psychickým vybavením jednotlivce, a náhlý zájem o matematiku u studentů, kteří ve čtvrtém ročníku střední školy už určitě bezpečně vědí, jestli se budou ucházet o technické nebo humanitní obory, se rovněž nedá očekávat.

 

Když si vzpomenu na své vlastní zkušenosti se studiem matematiky na základní a střední škole, tak musím konstatovat, že vše podstatné, co jsem se v tomto oboru naučila a co v životě používám, jsem se naučila už na základní škole. Poté jsem sice navštěvovala gymnázium, kde bylo studium matematiky velmi intenzívní – tuším, že jsme matematiku měli 3x nebo 4x týdně – ale když se ohlížím zpátky, smysluplné mi připadalo studium matematiky jen v prvním ročníku, kdy jsme měli výborného učitele. Byl to starší pán, který učil už rodiče některých studentů, a matematiku vysvětloval tak srozumitelně, že bylo skutečně obtížné to nepochopit a dostat jinou známku než jedničku. V následujících třech letech jsme měli průměrnou učitelku, jakých jsou na každé škole spousty a studium bylo stále náročnější a nudnější. Vzhledem k tomu, že mi toto studium matematiky nic nepřineslo – o prohloubení logického myšlení nemluvě – tak tento čas považuji za naprosto ztracený. Kdyby už tenkrát byla zavedená povinná maturita z matematiky, předpokládám, že bych musela navštěvovat doučovací kroužky a věnovat mnoho hodin v posledním ročníku matematice místo přípravě na přijímací zkoušky na obor, který jsem si vybrala.

 

Ať se to politikům líbí nebo ne, řada lidí je výrazně humanitně zaměřená a tito lidé technické obory studovat nepůjdou, ani když budou muset z matematiky maturovat. Jediné, čeho se dosáhne, bude to, že škola matematiku a maturitu vůbec mladým lidem ještě více znechutí. Obětujeme mladé umělce a lidi nadané jinak než technicky jen proto, že nejsou schopni dostát požadavkům v matematice? Proč někomu připadá zbytečné jít studovat mongolistiku, etnologii, archeologii nebo podobné obory? Ne vše můžeme poměřovat ekonomickým ziskem a okamžitým uplatněním. Mnozí studenti sice po studiu pracují v jiném oboru, než který vystudovali, ale to ještě neznamená, že ze svých znalostí nečerpají nebo že se svému oboru nezačnou věnovat později.

 

Domnívám se, že určitá vyváženost je třeba, a proto matematika na gymnázium a některé jiné střední školy určitě patří, ale o jejím vlivu na logické myšlení mám jisté pochybnosti, možná i proto, že jsem se s tím osobně nesetkala a určitě nejsem jediná. Navíc mám pocit, že tento argument často uvádějí právě učitelé matematiky a lidé, kteří vystudovali technické obory a talent pro matematiku mají vrozený. Většina učitelů navíc nejsou takové osobnosti, aby matematiku dokázali učit způsobem, který posiluje logické myšlení a zároveň dokáže studenty zaujmout. Dokud tedy nedojde k tomu, aby se přehodnotila výuka matematiky jako taková a nenašly se lepší způsoby, jak matematiku učit, bude pozitivní přínos maturity z matematiky pro většinu studentů přinejmenším sporný a z maturity se stane další nesmyslné direktivní opatření, které nepovede k rozvíjení přirozených schopností studentů, ale naopak k jejich ubíjení. Tudy prostě cesta nevede.

 

Miriam Čekalová

 

Diskusní téma: Komu prospěje maturita z matematiky?

Datum: 21.12.2014

Vložil: Pája

Titulek: Komu prospěje maturita z matematiky? Skoro nám všem.

Maturita z matematiky ke klasickému všeobecnému vzdělání patří, protože potvrzuje určitou úroveň matematických dovedností a abstraktního matematického myšlení, velmi žádoucícho jak v technických, tak i v mnoha humanitních oborech. Každoročně se setkávám s diplomovými pracemi (téměř) hotových absolventů humanitních oborů, kteří ve svých pracích provádějí nejrůznější výzkumy a šetření a při jejich verifikaci používají místo matematicko statitstických metod spíše metody intuitivní, založené na názoru. Výsledkem pak je velmi pochybná validita jejich závěrů a zásadní chyby ve statistickém posuzovaní a hodnocení zkoumaných jevů. Tento přístup pak většinou přetrvává i v jejich dalším profesním působení a nechci spekulovat o tom, do jaké míry se podílí na chaotickém rozhodování a řízení nejen ve školství. Celkem správně ovšem píšete, že by bylo zapotřebí změnit pedagogické postupy ve výuce matematiky, ale to je záležitost na mnoho let. Škody způsobené kdysi dávno vyřazením matematiky z povinných maturitních předmětů jsou již i tak dost velké. Změna výuky matematiky bude realitvně obtížná, nezapomeňte, že ti, kteří ji učí a kteří připravují budoucí učitele, můžete přesvědčit jen seriózní argumentací opřenou o dobrá data, nikoliv o pouhé názory a domněnky. Navíc, často navíc proti Vám stojí matematičtí Sheldonové, kteří jsou skvělí ve svém oboru, ale o jejich sociálních a komunikačních dovednostech lze s úspěchem pochybovat.

Datum: 21.12.2014

Vložil: Miriam

Titulek: Re: Komu prospěje maturita z matematiky? Skoro nám všem.

Děkuji za Váš názor, i když v názoru na důležitost povinné maturity z matematiky se asi neshodneme. Nezapomeňte, že maturita je jenom zkouška, na kterou se připravujete tak, že opakujete učivo za celé čtyři roky. Vzhledem k tomu, že matematika na gymnáziu je velmi intenzívní po celé čtyři roky a průběžně se známkuje, tak úplně nechápu, proč by toto abstraktní matematické myšlení u člověka, který měl po celou dobu studia třeba dvojky a trojky, měla z ničeho nic zajistit nějaká zkouška. Spíš to vidím jako zbytečný stres pro studenty méně matematicky nadané. Myslím také, že naše společnost je přetechnizovaná a když to přeženu, tak právě ty nejpodstatnější věci v životě se nedají nijak statisticky posoudit a hodnotit. Co se týče učitelské profese, tak zde jsou komunikační a sociální dovednosti samozřejmě zcela klíčové (studenty vůbec nezajímá, kolik toho víte, když s nimi nedokážete mluvit srozumitelně) a pokud je někdo nemá, tak by si asi měl vybrat jinou profesi, kde matematiku uplatní lépe. Myslím, že pro budoucnost studentů by měl mnohem více než rozvoj matematických dovedností význam rozvoje psychických dovedností, které škola zcela opomíjí, ale bez kterých se v životě nedoberete žádného úspěchu.

Přidat nový příspěvek