Láska se nikdy nikam neztrácí

21.11.2014 08:54

Často slyšíme, že si někdo zkazil život nebo že je něčí život ztracený, ale je tomu skutečně tak? Možná, že někdy, když žijeme život, který se nám zdá mizerný, je to to nejlepší, co si zasloužíme. Možná, že pro někoho je těžké i jen slušně žít, natož pomýšlet na něco víc. Každý normální rodič vkládá do svého dítěte obrovské množství lásky. Zpočátku jsou to hodiny, dny i noci nepřetržité láskyplné péče o novorozence. Později se náš vztah k dětem mění, ale i tak o ně obětavě pečujeme, když jsou nemocní, děláme s nimi úkoly a řídíme svůj život podle nich. Pak přijde puberta a většina dětí si hledá svou cestu distancováním se od té naší, a v horším případě prostřednictvím drog a sebedestrukce.

 

Někdy máme pocit, že to vše, co jsme udělali, bylo zbytečné...Ale nikdy to není zbytečné. Možná, že naše dítě nebude žít spořádaným životem a nepořídí nám vnoučata. Možná, že nebude ani schopné se postarat samo o sebe, ale láska, kterou jsme do něj vložili, tam někde je a projeví se třeba později, nebo na onom světě, nebo v příštím životě nebo zůstane v srdcích těch, kteří na něj budou vzpomínat. Proto žádný život není ztracený, i když je předčasně ukončený nebo z našeho pohledu zničený.

 

Někdy se divíme, že lidé setrvávají v destruktivních vztazích a situacích a nejsou schopní odejít a změnit svůj život, i když jim všichni podávají pomocnou ruku. Možná že důvodem je snaha překonat sám sebe, prožít určitou situaci až na doraz a prozkoumat všechny její možnosti a slepé uličky. Snaha najít řešení sám. Někdy se to nepodaří a člověk svůj život ztrácí, ale nikdy to neznamená že je ztraceno úplně vše.

 

Vynaložené úsilí a láska neznamená vždy okamžitý a hmatatelný zisk. Možná, že člověk kterého milujeme, už není na tomto světě nebo je velmi, velmi daleko, ale na lásce samotné to nic nemění. Naše citové touhy a očekávání nemusí být naplněny a to nám může přinášet velkou bolest, a čím víc se kvůli té situaci trápíme, tím déle trvá. Ztrátou veškeré naděje na realizaci určitého přání ale nenastává konec. Mnohdy je to začátek vědomí, že existuje ještě něco za tím – co není zdaleka tak zlé, jak jsme se obávali. Vědomí toho, že všechno, co jsme udělali ze svého přesvědčení, už nám nikdo nevezme, a že láska může mít mnoho podob – ne jen tu, jakou jsme ve svých představách očekávali.